Znak DĚKUJI

Na co jsem ale opravdu hrdá, je, že moje třináctiměsíční dítě umí nejen PROSÍM, ale i DĚKUJI. Dokonce často děkuje i bez vyzvání. Tento znak sice dělá jako „indiána, když místo uáuáuá zavřete pusu“, ale já jsem spokojená :) Akorát před lidmi se někdy „sekne“, což se mi tuhle stalo.......

Byli jsme spolu s několika lidmi pozvaní na kolaudaci jednoho domečku a já jsem večer Tomáškovi dělala ovesnou kaši s piškoty. On, jako obvykle, když uviděl piškoty, se přiřítil a „PROSÍM PIŠKOT.“ Tak jsem mu jeden podala a když jen tak zmizel v puse, povídám:
„Tomášku, jak se říká?“
„JEŠTĚ.“
„Néé, jak se říká?“
„PROSÍM JEŠTĚ.“
„Ne, jak se říká, když něco dostaneš?“ ...Nic...
„JEŠTĚ.“
„Nene, až pěkně poděkuješ.“
„PROSÍM JEŠTĚ.“
Tak chudák prosil a dalších sedm lidí včetně mého muže se zájmem čekalo, co bude. No nepoděkoval, takže další piškot měl až v kaši. A já byla za matku tyranku, která nechá své hladové dítě toužebně prosit a nic mu nedá. Důslednost je krutá....

Každopádně v pokročilejší hodinu, když chtěl někdo dolít, se celkem ujal znak JEŠTĚ....:)

ZPĚT