Období JEŠTĚ

Znak JEŠTĚ mi přišel poměrně motoricky náročný. Nicméně když bylo Tomáškovi přesně rok a deset dní :), velmi mě překvapil, když tento znak naprosto dokonale ukázal. Od tohoto dne však už nic nebylo jako dřív.........:)

Znak se mu zalíbil natolik, že ho používal neustále. Nejprve hlavně při jídle, kdy po každé lžičce následovalo „JEŠTĚ“. Nakonec při čemkoli, co se mu líbilo. Takže když jsem mu chtěla třeba „poprdět“ bříško, bylo jasné, že, alespoň desetkrát bude následovat „JEŠTĚ“ a že skončíme, až mě bude bolet pusa :) Nebo mě Tomášek přesvědčil, že klidně můžu půl hodiny dokolečka stavět komín a on ho bude stějně nadšeně bořit. A co teprve říkanky! Nejlépe jednu stejnou pořád do kolečka.

A tak, když po několikáté dělám „Vařila myšička kašičku“ a Tomášek stále buší těmi svými drobnými prstíčky o sebe „JEŠTĚ, JEŠTĚ“, říkám si, jestli by nám nebylo bez znakování líp. Ale samozřejmě, že nebylo. Dochází mi, že kdyby Tomášek neuměl znakovat, určitě by si řekl jinak. A pravněpodobně pláčem nebo protivným pištěním a mrčením. Takže „Díky za tiché znaky!“ :)

ZPĚT